Jsou to zlatíčka. V něčem úplně stejní, v něčem úplně jiní. Začali jsme důsledně se socializací a tak už jsme byli nejen na naší návsi, ale i ve městě na náměstí (nebýt zima, tak jsme tam místo pouťové atrakce) a díky vánočním nákupům už jsme zvládli kdejaký obchod. Z výchovy zatím pilně cvičíme přivolání, zůstaň (hlavně kvůli focení, protože jinak prý z těch šmouh není poznat kdo je kdo) a dále pak fuj a nesmíš (to asi nejčastěji, ovšem paradoxně nám to jde nejmíň :) ).

Jsme správní valibuřti. Začínáme chápat, že více prostoru = více možností na lumpačení. A protože venku je pořád teplo, můžeme být na zahradě často. A jelikož jsme chytrá štěňata, učíme se velmi rychle, takže z nás rostou pěkní čertíci.

Z miminek jsou batolata. Kromě stravování se a vykonávání potřeby už se naučila vrčet, vztekat se a štěkat. Především ale štěňátka dostala svá jména. Holčička je Balachera čili Kéra a chlapeček Bassam. Oba krásně prospívají a já z nich mám hroznou radost.

V pondělí 5.10.2015 porodila Debruška svá poslední a mnou vymodlená štěňátka. Rozdělila to spravedlivě, máme holčičku a chlapečka.